|
|
|  |
|
|
|
|
 |
 |
|
 |
Doporučujeme
|
|
|
|
Jeden z výdobytků socialistické vědy byla úporná snaha dělat, jako že je člověk jen výslednicí okolního působení.Takže dospělý proletář byl ve svém prostředí společensky osvícený a buržoa společensky znehodnocený. |
Stačilo na všechny působit stejně, prostitutkám dát možnost práce v přádelnách atd. (Fidel Castro to rozetnul tak, že vyvezl poletuchy z Havany na citrusové farmy na Isla de Pinos) a všechno mělo být vyřešeno ke spokojenosti všech tak v polovině sedmdesátých let minulého století. (Bohužel se profesionálkám na citronovnících nějak nedařilo, zřejmě proto, že se tam muselo pracovat, takže se postupně nastěhovaly zpátky a legalizovaly se v zaujaté amatérky).
My jsme už tehdy tušili, že společenská určenost okolím, je hloupost a s oblibou četli články o výzkumech jednovaječných dvojčat, od sebe rozdělených, která aniž se znala se chovala třeba v Anglii resp. v Austrálii úplně stejně, stejně se oblékala, vybírala si podobné ženy a zaměstnání a naplňovala tak genetické předurčení. Teď ovšem noví revolucionáři, podle mne bez životních zkušeností, to opět opakují v bleděmodrém. Žena i muž jsou pro ně po porodu jakýmisi nespecializovanými mezistavy a zločinná mužská nadvláda již od začátku pokořuje budoucí ženu tím, že jí poskytne odpovídající hračky.
Jsem zřejmě už ztracený případ pro převýchovu. Nevěřím, že pro běžného muže je žvatlání s miminem nepoznaná rozkoš, i když není důvod, proč to neudělat ženě a dítěti pro radost, a raději dělám třeba dříví, čím větší špalky tím lepší, z čehož mám to správné potěšení zase já. Kdybych při návštěvě sousedky s děckem navrhl jí a ženě výměnu rolí, nechaly by mne odvézt a měly by pravdu. Takhle strávíme obě strany příjemné odpoledne, ony jsou rády, že slyší rány sekery jen vzdáleně a já jsem zase rád, že občasný vřískot mimina je tlumen silnou zdí.Můj nezanedbatelný příspěvek ke všeobecné spokojenosti je teplo z krbu. Příroda, Pán či Velký Hodinář nás vybavili pro to, k čemu budeme určeni odpovídajícím vkusem.Přitom, jak mu všechno do sebe zapadá, by bylo v podstatě nefér podezřívat jej, že by mu taková banalita ušla. Samozřejmě, že jsou ženy na které to neplatí a muži, kteří to vidí jinak, ale příroda ni společnost prostě nemilují ostré přechody. Na druhé straně jsem přesvědčen, že feministky to myslí daleko záludněji, nic nechtějí vyměňovat, jen k tomu sekání dříví chtějí „chlapovi“, jak kdejaká Máňa dnes muže ve snaze o rovnoprávnost tituluje, hodit na krk i děti.
Ta vybavenost ženy a muže přírodou pro děti menší či větší je samozřejmě nutná už proto, aby to rodič dělal rád, a nejen z intelektuálního osvícení, protože se to ve výchově pozná. Stačí se podívat na osamělou matku, s jakou chutí kope s míčem s pětiletým synem, aby zastoupila otce, o kterého kluka s padesátiprocentní pravděpodobností připravila. (Nevěřím na absolutní vinu mužů nebo žen, moje životní zkušenost je, že je to vždycky tak nějak fifty fifty.) Ale vraťme se k těm hračkám.
Moje dobrá známá, úspěšná lékařka, se před pětadvaceti lety rozhodla, že její druhý syn nevezme do ruky zbraň, ani jako hračku a bude vychován v křesťanské tradici. Výsledkem je, že opustil medicínu ve druhém ročníku, nechal se nalít na vojnu a teď funguje jako velitel nějakého komanda kdesi ve světě, zatímco jeho starší bratr, který si s flintičkami pohrál dosyta, jako lékař s budoucností dobrovolně nastoupil k záchrance a tam dělá dobro. Osobně si myslím, že máme v sobě jakousi matrici, která nás k tomu co budeme dělat výrazně předurčuje – to co nepotřebujeme pouštíme kolem uší, zatímco žádanou informaci nebo podnět potřebujeme zachytit jen jednou. To vysvětluje zázračné děti ze slumů a nehodné syny a dcery z jinak skvělých rodičů. Jestli malým holčičkám nebudeme dávat na hraní panenky z pitomých ideologických důvodů, nestanou se z nich výborné automechaničky, jenom nebudou samy tak připraveny na úlohu, kterou za ně u novorozenců nikdo nezastane a budou tak nejspíše ochuzeny ony samy, ale především ty děti. Proboha, copak toho bylo řečeno, napsáno a prokázáno málo o katastrofickém vlivu nedostatku mateřské lásky na malé dítě? A proč by tato polydisciplinární, náročná služba dítěti, sobě i budoucím generacím měla mít menší společenskou prestiž a samozřejmě odpovídající, o to vyšší hodnocení finanční, než úspěch v roli prodejkyně jakéhosi produktu, který nikdo ani moc nepotřebuje (což je způsob kariéry značné části žen, jak se dočítám v ženských časopisech).
Že bychom tím dávali najevo jakési budoucí podřízení ženy je nesmysl – mezi dvěma slušnými lidmi se práce odpovídajícím způsobem rozdělí a měli bychom se dnes ptát spíše žen, proč k tomu své syny nevychovávají. Domácí galeje jsou pitomost – pro běžný byt by měly stačit k úklidu dvě až tři hodiny týdně, jídlo si dnes už bere z ledničky každý sám, protože společné zasedání u stolu je zřejmě patriarchální přiboudlinou a nákup na týden se pořizuje jako společenská záležitost v supermarketu.
Takže moje životní zkušenost, i to, co jsem kde slyšel či přečetl, mi říkají, že pro to, k čemu jste disponován, jste většinou vybaven i správnou mírou potěšení. Neplatí to jen negativně u sexuálního násilí, ale pozitivně také v řadě lidských výkonů. Existuje přirozené chování a prostředí v přírodě? Samozřejmě. Proč by měl na ně mít ale právo bobr a člověku by se mělo upírat? Popírání přirozeného u člověka je něco jako nové a daleko nebezpečnější Poručíme větru dešti. Tehdy se to týkalo jen počasí, tohle má člověka oddělit od přirozených motivací.
Ostatně jsem přesvědčen, že tohle všechno jsou dekadentní hrátky zpovykané společnosti nadbytku. Stačí jedna pořádná energetická krize, velký konflikt, doba ledová (Páralovi červení, které pohání chtivost sebrat všechno co nemají zpohodlnělým modrým, což by mohli být v Evropě islámci) a většina žen si opět uvědomí, že zůstat doma u dětí je v podstatě privilegium, protože venku je zima, a běhají tam zlá zvířata a lidé. Zavedené společenské úlohy se historicky nerozdělovaly u nějakého okénka kde muži předbíhali, ale ve chvíli, kdy se rozhodovalo, kdo se půjde podívat jestli je za dveřmi tygr, strašidlo nebo jen sousedův pes. Nepochybuji o tom, že řada mužů by v té chvíli rovnost pohlaví byla přivítala, ale dovedu si představit, co by v té chvíli politicky nekorektního lání od svých žen uslyšeli. Protože opravdových feministek je ve společnosti tolik, kolik jich bylo na Titaniku. Tam se myslím rovnoprávnosti nedovolávala žádná žena, jenom jedna paní snad měla zůstat s manželem, ale ne z ideologických důvodů, prostě proto, že s ním dobře žila a chtěla s ním tak i umřít.
Autor: Jiří Škuba
Napsáno pro Britské Listy dne 3.5.2006
Nezveřejněný článek Janem Čulíkem
|
Zdroj: Český svaz mužů 27.6.2006 |
Přečtení článku: 102843x
|
|
|
Pošli článek e-mailem kamarádovi |
|
|
20.05.2017, 15:44 Žen v podnikání přibývá výrazně víc než mužů
03.05.2017, 18:53 Matka hodila kojence do vroucí vody. Zatmělo se mi, řekla soudu
23.04.2017, 11:42 Je lepší být žena?
27.03.2017, 11:44 V Česku je značný nedostatek mužů-učitelů, navíc stárnou
21.03.2017, 11:32 Děti jedly omítku. Za týrání dětí dostala žena nakonec podmínku
|
|
Vložit nový příspěvek
Sbalit příspěvky
|
Autor: Saša 
Založeno: 27.06.2006, 08:30
Odpovědí: 0
a proto pár přátelských štulců:
a) žvatlání s miminem - byla to vždy radost i pro mne, ovšem místo žvatlání jsem jim recitoval a zpíval a hrál si s nimi...
b) sekyra - např. moje maminka se sekyrou nakládá radostněji než já a vždy, když ji nějaký pacient naštve, jde štípat dříví (no jako pensistka již samozřejmě ne, ale leta to tak bylo), já mám radši řetězovou pilu;
c) míč - hluboce pohrdám fotbalem a mí synové rovněž a nikdy jsme si spolu nějak extra nekopali a když vidíme v televisi ženštiny lkající nad porážkou jakýchsi kopálistů kdesi v tramtárii, jen všichni nevěřícně kroutíme svými inteligencí ztěžklými hlavami...
d) pistolky a jiné rozmanité hračky - to byla jedna z nejabsurdnějších levičáckých theorií (s křesťanstvím to nesouvisí) a stejně úplně k ničemu, protože kluk, který nemá pistolku na střílení, střílí z klacku nebo z prstu a jen závidí ostatním klukům jejich arsenál u pasu; u nás bylo pistelek vždycky dost (i když pistolek a autíček a nožů není nikdy dost - to lze dát jako hračku klukovi kdykoli, kdekoli a v libovolném věku)
e) panenky - s tím zkušenost nemám, ale mám pocit, že moderní panenky, které nejsou miminka ale adolescentky, příliš mateřství v holčičkách neprobudí; zda budou následky časem společensky měřitelné, to je nejisté (i když možná následky už pozorujeme v tom, že dívky ve věku dříve mateřském dnes honí jenom módu a mateřství odkládají na dobu, kdy už nebudou vypadat jako ty panenky-adolescentky) - moje sestry si hrávaly ještě s klasickými panenkami-miminky, které vozily v kočárku a přebalovaly a krmily a bylo to pro ně rozhodně zajímavější a vzrušujícnější než mé pokusy lasovat a uzlovat a házet nožem na cíl a tak jsem již mnohonásobný strýc
Váš článek je moc hezký, velice se mi líbí.
Odpovědět na příspěvek
|
|
|
Autor: Olga 
Založeno: 27.06.2006, 09:37
Odpovědí: 20
"Četnými výzkumy našich i zahraničních autorů bylo prokázáno, že neexistuje žádný vrozený rodičovský instinkt, jenž by příslušel pouze matkám. Otcové se dokáží stejně dobře jako matky postarat i o novorozence, umí stejně dobře reagovat na jeho potřeby. Výzkumy, v nichž byly použity detailní videozáznamy, ukázaly, že mateřské chování k dítěti má řadu prvků, které nejsou naučeny, jsou mimovolní, spontánní a jsou téměř dokonale přiměřeny k chování dítěte. Podstatným zjištěním však bylo, že těmito formami chování nejsou vybaveny jen matky či ženy, ale také muži a děti, děvčata i chlapci ve věku kolem osmi až devíti let a výše. Muži a děti stejně jako ženy se k dítěti staví stejným způsobem, stejně se ho dotýkají, dívají se na ně ze stejné vzdálenosti, mluví na ně vyšším hlasem atd."
Nicméně chápu, že názor nějakého bezvýznamného pediatra není ve srovnání s poznatky pana Škuby ohledně sekání dříví nijak významný.
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |
|
Autor: Glen 
Založeno: 27.06.2006, 11:44
Muzete nam Olgo poslat nejaky odkaz na zdroj? Diky.
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |
|
Autor: Glen 
Založeno: 27.06.2006, 11:50
Uz jsem neco nasel - diky.
V clanku slo ale - domnivam se - o trochu neco jineho.
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |
|
Autor: Olga 
Založeno: 27.06.2006, 12:06
že podle pana Škuby je pro ženy přirozené starat se o děti (malé), zatímco pro muže ne. O co v něm šlo podle Vás?
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |  |
|
Autor: Glen 
Založeno: 27.06.2006, 14:12
Ano - ze je pro vetsinu zen prirozene starat se o deti kezto pro vetsinu muzu to prirozene neni. Tim staranim mam na mysli celodeni peci nikoliv par hodin po vecerech nebo o vikendu.
Jestli jsem se teda uplne neztratil tak pan Matejcek mluvi o tom, ze vsichni lide (vcetne starsich deti) se dokazi o deti postarat. Ale clanek je o tom, ze mame jakesi vrozene predispozice pro urcite cinnosti, diky kterym nas jedna prace bavi (nebo nam alespon nevadi) kdezto jinou bychom delali neradi, i kdyz ji zvladneme taky. Ty dve veci prece nejsou v rozporu.
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |  |  |
|
Autor: Finrod Felagund 
Založeno: 27.06.2006, 14:48
kde Aristotelés jasně rozlišuje predispozici vycházející z přirozenosti pro to dělat věci a dělat věci DOBŘE. Někdo, koho přirozenost je být kormidelníkem (příklad uvádí Aristotelés) může být i tesařem či kitharistou, nicméně nikdy nebude dobrým tesařem či dobrým kitharistou. Stejně tak ve své polemice s Platónem tvrdí, že je možné, aby ženy dělaly strážce v polis, nicméně je to zbytečné, neboť z jejich přirozenosti toto nevychází, proto to nemohou dělat dobře. Stejně jako muži se mohou věnovat výchově dětí (a je to záhodno, aby to dělali), ale nikdy to nebudou dělat dobře (ve smyslu dokonale a v souladu se svou fysis).
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |  |  |
|
Autor: Olga 
Založeno: 27.06.2006, 14:56
Pan Škuba říká: "Jestli malým holčičkám nebudeme dávat na hraní panenky (...) nebudou samy tak připraveny na úlohu, kterou za ně u novorozenců nikdo nezastane."
Profe sor Matějček říká: "Otcové se dokáží stejně dobře jako matky postarat i o novorozence."
IMH O tím pan Škuba neříká, že ženy péče o děti víc "baví", ale že k ní mají přímo přirozené vlohy, které muži nemají. Což Matějček popírá.
PS: Mě osobně hraní s panenkami nikdy nebavilo. Nemám mladšího sourozence, a tak mi bylo přebalování miminek a vození kočárku cizí. Hrála jsem si raději s plyšáky a bráchovou stavebnicí Merkur :-)))
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |  |  |  |  |
|
Autor: Olga 
Založeno: 27.06.2006, 16:14
Vždyť já se budu péče o miminko taky iniciativně chápat. Ale to přece neznamená, že se toho muži nemohou iniciativně chápat taky a musí místo toho štípat dříví, ne? Fakt, že ženy něco dělají rády a dobře přece vůbec neznamená, že to rádi a dobře nemůžou dělat i muži.
Pokud jde o ty šroubky, zrovna v tomhle směru jsem se nedávno přesvědčila, jak strašně moc člověka výchova ovlivňuje. Přestěhovala jsem se a potřebovala si přivrtat garnýže, háčky na zrcadlo a nějaké poličky. Co myslíte, že mě nejdřív napadlo? Že řeknu nějakému mužskému :-) Pak jsem se nad sebou hluboce zamyslela, půjčila si od bráchy vercajk a všechno si to přidělala sama. Byla jsem hrozně překvapená, jak jednoduché to bylo (a jak mě to bavilo). Celý život jsem měla pocit, jak je vrtání komplikovaná záležitost, na kterou nemůžu stačit. Přitom mi samozřejmě nikdy nikdo neříkal: ne abys vtala, to je mužská práce, to holky nemůžou! ;-) Člověk do sebe prostě nasaje spoustu stereotypů, nad kterými nepřemýšlí a bere je jako samozřejmost - ale které vůbec nemusejí být správné.
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |  |  |  |  |  |  |
|
Autor: Olga 
Založeno: 27.06.2006, 17:35
osm hodin denně bych nechtěla. Jenže ne proto, že jsem žena. Musí to být nudná a ubíjející manuální činnost, kterou by podle mě nechtěl dělat ani muž srovnatelného vzdělání a schopností. Nebo Vy byste to dělat chtěl? :-) Kdyby ale šlo o něco kreativnějšího - proč ne? Určitě raději než tu učitelku v mateřské školce, drtila by mě ta odpovědnost za tolik začínajících životů. Naopak můj bratr by podle mě takové povolání zvládl perfektně, s dětmi to vyloženě umí. Takže bych řekla, že je to spíš o povaze než o pohlaví.
Souhlasím, že nějaký základ asi máme vrozený. Ale podle mě je mnohem užší, než si řekněme pan Škuba myslí. Podle mého tatínka například se o něj dědeček jako o malé dítě vůbec nestaral. Představa, že by si třeba vyjel s kočárkem byla naprosto směšná. Už můj táta se nám ale věnoval víc a můj bratr se do péče o své děti zapojuje maximálně. Jeden z jeho kamarádů byl dokonce na rodičovské dovolené. Podle mě se postavení dítěte v rodině v průběhu vývoje lidstva silně změnilo - z nejlevnější pracovní síly se stalo vymodleným středobodem světa svých rodičů a zákonitě se mění i vztah a přístup rodičů k němu. A muži postupně přehodnocují názor, že "to není nic pro ně".
PS: Kritickou situaci sem nepleťte. Kdybychom se měli vrátit do nějaké pořádné předcivilizační éry, tak "přirozenou rolí" všech nás inťošů od internetu by bylo hodně rychle umřít :-) Navíc mě teď napadlo, že jsem nedávno viděla nějaký dokument o Čingischánovi kde říkali, že u starých Mongolů válčily ženy společně s muži a v krutosti se jim bez problémů vyrovnaly. Takže s těmi "přirozenými rolemi" bych byla opatrná.
PPS: No dobře, nejsou to garnýže, ale tyče na záclony. Spokojen? ;-)
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |  |  |  |  |  |  |  |
|
Autor: Modrý Klokan 
Založeno: 27.06.2006, 17:55
Už pár desítek let i v této chvíli existuje a bojují v Africe desítky tisíc, možná stovky tisíc dětských vojáků. Jsou to většinou kluci od věku kdy udrží spuštěný samopal, tj., cca od 6 let do cca ranné adolescence(spousta jich zahyne v bojích a jak vyrostou tak asi potenciálně ohrožují velitele, tak se jich zbavují).
V krutosti a bojechtivosti tyto děti předčí dospělé. Jsou k tomu cvičeny šikanou a brutálním zacházením až mučením. Také tím, že jsou nuceny zpočátku pod dohledem velitelů mučení sledovat na jiných, potom ho samostatně provádět a také zabíjet. I členy vlastní rodiny. Výsledek - jejich zmanipulovanost, vymytí mozku a bojeschopnost, není nic nepochopitelného, jedná se o psychologickou zákonitost reakce lidského jedince a sebezáchovné jednání.
Takže výsledek?: vaše sentence o krutých Mongolkách vůbec nesouvisí s tématem - získané role, vrozené role, rodové determinace. Nesmyslný argument nesvědčící vůbec o ničem.
Odpovědět na příspěvek
|
|
 |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  |
|
Autor: Olga 
Založeno: 28.06.2006, 13:56
jakou demagogii. Představu o tom, že "přirozená ženská role" je taková nebo maková jsem NEODMÍTLA. Napsala jsem "takže s těmi přirozenými rolemi bych byla opatrná."
"B ych byla opatrná" přece neznamená, že s něčím ostře nesouhlasím. Znamená to, že věci mohou být trochu jinak, než jak se - běžnému Středoevropanovi žijícím v 21. století - může zdát. A tady prostě pokládám svůj argument s Mongolkami za naprosto relevantní. Protože jsem taky Středoevropan(ka) :-) žijící v 21. století, měla jsem za to, že nikdy, nikdy v celé lidské historii ženy nebojovaly, protože to k nim prostě nejde. No a mýlila jsem se. Možná je jejich mongolští chlapi zpracovali podobným způsobem jako ti Afričani dětské vojáky - možná. Ale pokud to nevím určitě, pořád si myslím, že je to důvod, proč "bych byla s těmi přirozenými rolemi opatrná".
PS: Já žádné argumentační triky - vědomě -nepoužívám. Prostě píšu, co si myslím a co mě zrovna napadne. Ne vždycky je to skvost, ale nikdy v tom není zlý úmysl.
Odpovědět na příspěvek
|
|
|
|
 |
|
Dnes hrajeme o mobilní telefon Vodafone 226 Ultra slim
Sponzor soutěže je:
Soutěžní otázka:
Manžel může ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem do
|
|
|
 |
|
Jan Werich
¬06.02.1905 U31.10.1980 |

| Jan Werich | Český herec, dramatik, spisovatel a překladatel, autor esejů, povídek, pohádek a písňových textů. V roce 1927 vstoupil s Jiřím Voskovcem dadaistickou inscenací do 'Osvobozeného divadla'.
|
|
|
 |
|
 |
|
|
 |
 |
ROVNOPRÁVNOST.cz je kolektivni tvooený, nezávislý, svobodný, názorový web. Jeho posláním je komentovat a zviditeloovat spoleeenské problémy týkající se mužu. Stránky vznikly za úeelem osvity a dokumentace. Cílem je umožnit všem publikovat svobodné názory formou elánku nebo diskuzních poíspivku. Stránky dávají svobodný prostor i kontroverzním názorum a tabuizovaným tématum, o kterých se veoejni nemluví nebo se bojí mluvit. Nesnaží se nikomu vnucovat cizí názor a nechávají na každém, aby si vytvooil svuj vlastní.
Copyright © 2007 Rovnopravnost.cz Tvorba www - Web & Media a.s. |
 |
|
|