Doporučujeme


30. března 2006

Feminismus

Redaktor: radon

Aktualita

PROBLEMATICKÉ ZÁSLUHY AMERICKÝCH FEMINISTEK

„ Jsem žena, Portorikánka a lesbička. Však jinak bych zde nebyla dostala profesuru sociologie.“ Oceňme takovou upřímnost. Měřeno politicky korektním metrem, tohle jsou přece trumfy k nepřebití. Obsah mozku nemá šanci proti majetnictví vaječníků.

Na rozdíl od jiných zemí, v americkém univerzitním prostředí kariéra nemusí končit úderem dosaženého věku. V pětašedesáti se do penze může, ale nemusí. Dobrovolně jsem přestal s kantořinou a jejími nepopiratelnými výhodami (spousta volného času, nezávislost, nevyhoditelnost), žel postupně ohryzávanými požadavky politické korektnosti. Hodně mi na nervy lezli početní akademičtí funkcionáři – teoretičtí revolucionáři, nemilosrdně zatracující systém, který jim zajišťoval tak pohodlnou existenci, a přitom horující po socialistické nirváně, o jejíž realitě neměli sebemenší ponětí. Horování nepřestalo ani po kolapsu Sovětského svazu, prvního socialistického státu světa. Například jeden můj kolega, sociolog s mezinárodní reputací, mi přinesl své elaboráty, v nichž dokazoval, že krach socialismu, který zažil Sojuz a další země tábora míru, je ve skutečnosti důkazem trvanlivosti a superiority socialistických idejí.

Ještě víc alergický jsem ale byl na aktivistky, jimž se časem dostalo zaslouženého označení „feminazi“. Intolerantní, zarputilé, permanentně zasmušilé (málem jsem napsal že nasrané), nezřídka fyzicky pramálo atraktivní postavy, s očividnou nenávistí vůči všemu mužskému. Prosazovatelky předpisů, například nařizujících, aby po vstupu ženy do kanceláře muže, dveře zůstaly otevřeny, evidentně za předpokladu, že v uzavřeném prostoru by došlo k sexuálnímu harašení, že dotyčný samec by nezkrotil svůj chtíč a začal řádit. „Jakákoliv zmínka o vzhledu či oblečení je zakázána,“ stojí v našich předpisech (Binghamton University, New York). Takže v případě kolegyně, dostavivší se s novou kabelkou a já bych ze slušnosti její parádu pochválil, tím bych se dopustil závažného prohřešku. S takovými vyžadovanými změnami ovšem utrpí atmosféra na jakémkoliv pracovišti. Jak jsem si mohl snadno ověřit v prostředí, v němž jsem se pohyboval, tyto novoty byly nepříjemné naprosté většině žen.

Ale vesměs se mlčelo. Když nevyhoditelným profesorům s kýženou definitivou (tzv.tenure) nehrozil vyhazov a materiální strádání, představa administrativního či dokonce soudního postihu z kantorského sboru s mála výjimkami činila poslušné konformní ovce. S kolegy – pokud to byli rovněž běženci z východní Evropy – jsme občas meditovali, kdo z lidí kolem nás zde v zemi svobody by spěchal do chomoutu poslušnosti a podepisoval přihlášku do jediné povolené vládnoucí strany, a výsledky našich odhadů byly neradostné.

Feministky mi akutně připomínaly soudružky svazačky ze studentských let - podezíravé, stále ve střehu, buzerující, na brigády a na schůze nahánějící. A že jich nebylo zas tak moc? Kolik lidí mi má plivnout do polévky, aby přestala chutnat? Příklad: jednou z míň příjemných profesorských povinností je vysedávání v různých výborech, komitétech, kde se tráví přemnohé hodiny k vymýšlení nikdy nekončících reforem, poté buď nerealizovaných nebo uvedených do života, čímž dojde k oživení pravidel, kterých jsme se zásluhou předchozích reforem zbavili. I stalo se, že předseda výboru, kam jsem byl delegován, slušný to člověk, opatrný profesor filozofie, mě ponuře informoval o maléru, že totiž jedna ta výborová soudružka si stěžovala na mé počínání. S dotyčnou jsem ale v životě slovo nepromluvil. Jí se ale nelíbil můj pohled. Nezapomeňme, že ke spáchání sexuálního harašení postačí pouze subjektivní pocit harašené. Hrozila udáním, předáním věci pani rektorce univerzity. Nedošlo k tomu patrně jen proto, že jsem si v zápětí zlomil při tenisu zápěstí a měl tak výmluvu další svou přítomnost na výborovém zasedání pomíjet.

Občas se veškerý personál musel zúčastnit ideologického školení – tzv. sensitivity session. Vzpomínám na jedno zvlášť povedené: před námi na tribuně trio, jemuž předsedala postava, jež sebe a svou kvalifikaci prezentovala slovy „Jsem žena, Portorikánka a lesbička. Však jinak bych zde nebyla dostala profesuru sociologie.“ Oceňme takovou upřímnost. Měřeno politicky korektním metrem, tohle jsou přece trumfy k nepřebití. Obsah mozku nemá šanci proti majetnictví vaječníků.

Konalo se tedy školení, s obligátním repertoárem zatracování heterosexuálních bělochů, kletby to lidstva, a prezentací hříchů, dramatizací vesměs banálních epizod.
Po verbální smršti ticho, nikdo se z přítomných nehlásil do diskuze. Jako za našich dřívějších časů „No tak soudruzi, přece se neupejpejte, vždyť vám nikdo hlavu netrhne,“ takto bodře pobízíval ten který předsedající soudruh.

Tentokrát jsem se jako jediný přihlásil do diskuze, inspirován Švejkem čili něčím, dotyčným dámám nezvyklým. Začal jsem je totiž ze široka velebit, jim děkovat za jejich úsilí, které mi umožňuje pochopit atakdále. Ještě jsem s takovými kravinami chvíli pokračoval a uzavřel, že nejvíc ovšem oceňuji jejich snahu, která mě navrátila do mého mládí, do dob stalinismu na pražské univerzitě. A dotyčné radikálky jsem ovšem náramně zmátl.

Konec tohoto dlouhého osobního úvodu.


- - -


Jestliže učitelé ve své naprosté většině si téměř ani netroufnou pípnout, někteří žáci se ozvou. Na rozdíl od našich časů totality, zde případný vyhazov neuzavírá dveře u přemnohých dalších učilišť. Proto se lze dočíst o příkladech s osvěžující upřímností. Ve školním časopise Binghamton Review (březen 2001), student Kyle Andrew napsal:
„Měl jsem hroznou zkušenost s kurzem, jedním nejsměšnějím zde na campusu (HDEV 323), s titulem „Ženy, rasa, reprezentace“, který učila profesorka Gladys Jimenez Munoz, zaobirající se utopickými fantaziemi se světa liberálního myšlení. Byl jsem totálně umrtven prázdnotou myšlenek, prezentovaných ve třídě.“ Dotyčný pokračoval s použitím charakterizace „feminazi“ a jejích argumentů. Za prvé, vycházet z premisy, že muž běloch je veřejným nepřítelem číslo jedna. Za druhé, podrobit důkladné kritice tradiční rodinu - čili otce, matku, děti, žijící pohromadě. Za třetí, heterosexualita je předmětem posměchu a politování. Za čtvrté, základní hodnoty kapitalistického systému jsou odporné.

I do těchto extrémů dovedlo zaputovat hnutí, které v šedesátých letech započalo se zcela legitimními požadavky rovnoprávnosti: stejné podmínky na vzdělání, stejný plat pro ženy za stejně vykonávanou práci, postup v kariéře, osvobození od pokrytectví. Autor Richard Epstein v knize Forbidden Fruit charakterizuje feminismus jako „nejmocnější sociální hnutí naší doby, zasahující každý aspekt života.“ Pramatkou hnutí se stala Betty Friedanová knihou The Feminine Mystique (1963). Mezi jejími pokračovatelkami proslula jména Gloria Steinem, Germaine Greer, Kate Millet, též Jane Fonda. Postupně však přestala být cílem pouhá rovnoprávnost pohlaví, nýbrž tvrzení, že žena je vždy obětí (victim status), že mateřství je žalář, do něhož ženy uvrhli žlázami posedlí utlačovatelé, a že za znásilnění se dává považovat cokoliv „Každá soulož, jakkoliv dobrovolná není dobrovolná, ale je znásilněním. Všichni muži jsou násilníci,“ tvrdí Marylin French v knize The Woman´s Room. Ve vehemenci se jí vyrovná Catharine MacKinnon, univerzitní profesorka práva. V knize Only Words definuje znásilnění jako stav, k němuž dojde, kdykoliv se žena cítí nedobře. (Když se recenzent o knize vyjádřil nepříznivě, jeho kritiku odsoudila rovněž jako znásilnění.)

Od požadavku rovnoprávnosti pohlaví se přistoupilo k nároku na poměrné zastoupení ve všemožných povoláních, včetně práce u požárníků, kde podmínkou přijetí býval – ale již není – důkaz schopnosti unést šedesátikilové tělo. Významným feministickým požadavkem bylo docílení rovnosti žen v branných silách.. Od roku 1973 jejich počet ve vojenských uniformách vzrostl čtyřnásobně - zhruba na 200 tisíc čili na 11% z celkového počtu 1,5 milionu. Pravidla zakazující intimní styk mezi pohlavími jsou dodržována se stejnou důkladností, s jakou se Američané vyhýbali alkoholu v dobách prohibice. Když rovnoprávnost, tak do všech ničivých důsledků. Harvardova univerzita průzkumem žen v uniformě zjistila, že sice 70% respondentek souhlasilo s rovnoprávným bojovným nasazením, ale jen 11% by takovou příležitost vítalo.

Když ale vypukly aféry kolem Clintonova nepokojného poklopce, vlivná feministická organizace NOW (National Organization of Women) zatratila Moniku Lewinskou jako dravce (predator). Háklivé puritánky se otočily na obrtlíku. „Muž je muž je muž“, záležitost odmávla Geraldine Ferraro, bývalá neúspěšná kandidátka na viceprezidentský úřad. Další významné funkcionářky naznačily, že s tak pěkným chlapem – Clintonem šampionem feministických požadavků - by si taky daly říct. Jinými slovy, pokrytectví tu zazářilo v plné kráse, feministkám nejde o gender politics ale politiku jako takovou. V podrobném pojednání, příhodně nazvaném Is Feminism Dead?, týdeník Time (29.7.1998) došel k závěru, že toto hnutí de facto již zahynulo ztrátou smyslu své další existence: dosažením svých legitimních požadavků a diskreditací, zaviněnou nesmyslným radikalismem. Christina Hoff Sommers, profesorka filozofie, v knize Who Stole Feminism jako viníky označila neurotické intelektuálky, řádící pod firmou tzv.Ženských studií (Women´s Studies). Kathie Roiphe, studentka univerzity v Princetonu, v knize The Morning After: Sex, Fear and Feminism on Campus podrobila důkladné kritice trend neopuritánství, pokoušející se z žen teď už konečně emancipovaných, znovu udělat křehoučká, jakýmkoliv nesmyslem zranitelná stvoření (infantilization of women). Camille Paglia, známá publicistka a graduantka z naší univerzity, se slovy „superfeministická ideologie se zbláznila“ rovněž odmítá onu prudérii, mířící k úchylnému feministickému ideálu policejního státu.

Hodně pozornosti vyvolala teď čerstvě vydaná kniha s dlouhým titulem Women Who Made the World Worse: And How Their Radical Feminist Assault Is Ruining Our Families, Military, Schools, and Sports. Autorka Kate O´Beirne, editorka vlivného konzervativního časopisu National Review, se výtečně vypořádala s tak košatým tématem. Ono women´s movement pokládá za misnomer - nesprávné označení hnutí nikoliv na podporu žen, ale proti mužům a rodinám skupinami zatrpklých bojovnic zcela bez smyslu pro humor, zpravidla pocházejících z nepovedeného rodinného zázemí, a teď rozhodnutých nadiktovat správný způsob existence ve všech sférách života. V roce 1971, Robin Morgan, zakladatelka vlivného časopisu Ms., definovala manželství jako instituci s otrokářskými praktikami. Socioložka Jessie Bernard na státní univerzitě v Pennsylvánii tvrdila, že manželství je něco v podstatě tak destruktivního, že je z toho ženám na zvracení v přeneseném i doslovném slova smyslu. O´Beirne charakterizovala moderní feministky jako „matoucí kombinaci dvou věcí, které zpravidla nejdou dobře dohromady: hněv proti mužům a zároveň promiskuita, muže nenávidět a zároveň je lovit.“ Zdemolovala fantazii feministek, vycházejících ze základního bludu, že neexistují žádné vrozené (innate) rozdíly mezi mužem a ženou, popírajících sílu vzájemného pouta mezi matkou a dítětem, tvrdících, že tradiční rodinné prostředí je zdrojem násilí. Následují mnohé další příklady, prezentované autorkou s výrazným smyslem pro humor.

Kyselé recenze na sebe nedaly dlouho čekat. The New York Times Book Review ji zatratily (15.1.2006), ne pro to, co napsala, ale že vůbec napsala – o těch trapných hyperbolách my přece víme, proč je znovu přežvykovat, vyzvracet (regurgitate), proč je znovu připomínat..

„Inu proto, poněvadž jim není zcela odzvoněno,“ odpověděl bych rozezlené recenzentce.


K O N E C


Zdroj: Stránky Oty Ulče leden 2006

Přečtení článku: 98716x

Tisknout článek

Průměrná známka článku: 2.9

Pošli článek kamarádovi

Oznámkuj článek (1 - nejlepší): 1 2 3 4 5


Související články

20.05.2017, 15:44   Žen v podnikání přibývá výrazně víc než mužů
10.05.2017, 09:43   Druha někdo pobodal na ulici, oznámila žena policii. V cele nakonec skončila ona
03.05.2017, 18:53   Matka hodila kojence do vroucí vody. Zatmělo se mi, řekla soudu
02.05.2017, 03:12   Žena v Chebu se vplížila do bytu spícího expřítele a brutálně ho zbila
23.04.2017, 11:42   Je lepší být žena?


Diskuse ke článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

 

Autor: zv Muž

Založeno: 30.03.2006, 13:29

Odpovědí: 1

Strašně smutný čtení. Já měl vždycky o USA úplně jiný představy. Jestli tohle jednou dorazí k nám a mám obavy, že dorazí. Tak Pán Bůh s námi.

Odpovědět na příspěvek

 

Autor: 88 Muž

Založeno: 30.03.2006, 14:18

Všichni jsme si rovni, akorát "některé" z nás jsou si rovnější.

Odpovědět na příspěvek

 

Autor: libor Muž

Založeno: 30.03.2006, 13:45

Odpovědí: 7

Tady je přesně vidět kam vede pozitivní diskriminace. Velmi lehce se spustí, ale kdo si troufne to zastavit? Níkdo. Jediné křivé slovo a smete tě lavina skupinové nenávisti. Opravdu silný článek.

Odpovědět na příspěvek

 

Stručně jste vystihl podstatu.

Autor: Saša Muž

Založeno: 30.03.2006, 17:19

Člověk by si jich ani nevšímal, kdyby ony mu daly pokoj. To je jako ta Alizon, co sem furt leze. Kdyby si kafrala svoje kecy na ženském kecálkovském serveru, já jí tam taky do toho nepolezu. Ani by mne nenapadlo to číst. Když jsem náhodnou narazil na tyhle stránky, řekl jsem si "hurá", konečně chlapi mezi sebou. A houby houby...

Odpovědět na příspěvek

 

Ano i ne

Autor: Zdeno Muž

Založeno: 30.03.2006, 18:25

Ten článek mi udělal radost, protože vystihuje zrůdnost feminismu, a nejenom toho militantního. Ale Alizon se musím zastat (i když to nepotřebuje), není totiž žádná feministka. Tak jako mezi ženami jsou militantní feministky, i mezi muži jsou šovinisté. Alizon oponuje obojímu. Pokud můžu soudit, v tom se ona a já shodujeme.

Sašo, vy jste asi v nějakém afektu. Doufám, že to "sem furt leze," "kafrala svoje kec na ženském kecálkovském serveru" a "konečně chlapi mezi sebou" nemyslíte vážně.

Odpovědět na příspěvek

 

Zdeno a Leoši,

Autor: Alizon Muž

Založeno: 30.03.2006, 23:26

díky :o))

Vaše názory (a obecně názory rozumných mužů) mě zajímají a obohacují. Proto sem taky chodím. A doufám, že i můj pohled může něco dát vám.

A pokud jde o Sašu, kdyby mne začal chválit takový demagog, fanatik a šovinista, lekla bych se, kde je se mnou co v nepořádku. ;o))

Odpovědět na příspěvek

 

Sašo,

Autor: Alizon Muž

Založeno: 30.03.2006, 19:08

škoda, že nemám webovou kameru, abych viděla, zda vám kape jen pěna od úst, nebo jestli vám už také uniká pára z uší.

Je zajímavé sledovat, jak s vámi cvičí pouhá moje existence. Vzhledem k tomu, že zde nevyjadřuji žádné militantní ani protimužské názory (které ostatně ani nemám), mohu se jen dohadovat, zda tak zuříte kvůli tomu, že se ženská odvážila vůbec promluvit ve vaší přítomnosti, nebo snad kvůli tomu, že nejste schopen slušně diskutovat s někým, kdo si nemyslí přesně totéž, co vy.

Tenhle server je veřejný a může sem psát kdo chce a co chce. Mimo jiné taky proto, že pro řadu lidí je zajímavé vyslechnout si jiné názory, než mají sami, a třeba se na věc podívat z jiného úhlu pohledu.

Když jste ale takový duševní onanista, že to nesnesete, založte si vlastní stránky a ty si zaheslujte, ať vám tam nelezou podvratné živly, zejména nevěrci, teplouši a ženské.

Odpovědět na příspěvek

 

Autor: leoš Muž

Založeno: 30.03.2006, 21:28

Sašo, musím se Alizon zastat. Bez ženského názoru by to tady nemělo šťávu. Možnost každého se zde svobodně vyjádřit je velkou přednostní tohoto webu. Na rozdíl od feministických.
Alizon sem patří. Navíc jsem z jejích příspěvků nabyl přesvědčení, že je to normální rozumná ženská.

Odpovědět na příspěvek

 

Alizon

Autor: Dirigent Muž

Založeno: 31.03.2006, 14:17

Taky se zastavam Alizon!!! :-) I kdyz ne ve vsem s ni 100% souhlasim tak si jejich nazoru vazim a je dobre, ze tady je. Za feministku bych ji urcite neoznacil - tedy ne v tom smyslu jek je to slovo chapano dnes.

Zdravim Alizon! :-)

Odpovědět na příspěvek

 

Také zdravím, Dirigente,

Autor: Alizon Muž

Založeno: 03.04.2006, 15:53

a děkuji za podporu. Ostatně je zábavnější, když spolu nesouhlasíme na 100% jinak bychom se neměli o čem bavit.

Jak jste nadhodil to s tou feministkou, je zajímavé, že na muže to slovo většinou působí jako červený hadr (protože si pod tím představí osobu podobnou, jako jsou ty čúzy z článku), kdežto ženy si představí spíš ženu, která chce chodit do práce a trvá na tom, aby se s partnerem střídali o mytí nádobí.

Bylo by zajímavé shromáždit od pár lidí, kteří se tím vyloženě nezabývají, definice, co ONI si pod tím slovem představují. Možná bychom se docela divili, jak by ty představy byly odlišné.

Odpovědět na příspěvek

 

Opět tady čtu slovo "šovinista"

Autor: Finrod Felagund Muž

Založeno: 31.03.2006, 17:37

Odpovědí: 2

Pánové, uvědomme si, kdo to takový šovinista je, či byl... Šovinisté par excellence byli například Gabčík s Kubišem, však to taky o nich Hitler řekl - sám Heydrich či také K.H. Frank měli ve zvyku říkat o našich vlastencích, že jsou šovinisty... A co teprve třetí odboj? To teprve! Charta 77 byli šovinisté, sdružení Együttelés bylo šovinisty hned na druhou, protože za prvé to byli pravičáci a za druhé Maďaři - což bylo v ČSSR skoro jako trestný čin (pamatujme slova soudruha Husáka, který říkal přibližně toto: "proti maďarskému revanšistickému šovinismu je nutné se postavit za svůj národ, což právě z důvodu nebezpečnosti tohoto šovinismu nečiní náš internacionální socialismus nacionalismem")

V takové společnosti budu vždy rád šovinistou, čili někým, kdo je nepohodlný totalitní ideologii. Svoboda jednotlivce a lidská práva jsou mi nadevše svaté, proto také nejsem demokrat - masa lidí se nechá velmi ráda zblbnout, podporovat a demokraticky zvolit každého populistu, který projde okolo a slíbí chléb a hry... a ten pak zatýká, nastolí diktaturu (jedno či pravou nebo levou) a nazývá ty svobodomyslné "šovinisty"...

Odpovědět na příspěvek

 

Teoreticky máte pravdu,

Autor: Zdeno Muž

Založeno: 02.04.2006, 11:09

ale pročtěte si aspoň zběžně příspěvky od Alizon a od Saši se zřetelem k jejich OBSAHU, a pak řekněte, kdo z nich má podle vás zdravě kritické uvažování a kdo spíš laciné populistické kecy.

Slovo šovinista má svůj obsah a význam bez ohledu na to, jak často jej ti kteří mocní zneužívali. Jde o to, kdo a jak ho vysloví. Já si například myslím, že K.H. Frank byl velký šovinista. Nařknete mě snad proto z totalitních sklonů?

Odpovědět na příspěvek

 

Finrode,

Autor: Alizon Muž

Založeno: 03.04.2006, 22:10

to slovo zřejmě mělo hanlivý přídech už od počátku:

"Nicolas Chauvin of Rochefort became a laughingstock in Napoleon’s army for his exaggerated nationalism, and his name gave rise to the term “chauvinism,” which characterizes people who wildly overestimate the excellence and importance of their own countries while denigrating others. The word was then broadened to cover an exaggerated belief in the superiority of one’s own kind in other respects. Following this pattern, feminists in the 1970s invented the term “male chauvinist” to label people who considered women inferior to men."

Ale na tom nezáleží, asi chápu, co jste chtěl říct. Odbojáři jistě byli radši, že o nich nepřítel mluví hanlivě, než aby je vychvaloval. A stejně jako občas někdo nazve feministkou ženu, které jde opravdu jen o tu rovnost a nikoli o převahu, aby ji shodil a umlčel, nepochybuji o tom, že občas jsou nazýváni šovinisty se stejným manipulativním úmyslem i muži, kteří prostě jen poukáží na něco, co se jim nelíbí, ale nejsou v pravém smyslu toho slova"přehnaně přesvědčení o své nadřazenosti".

Nevím, zda se mnou budete souhlasit, ale domnívám se, že bychom se tím na jednu stranu neměli nechat zmanipulovat, abychom ustoupili od zdravého rozumu, na druhou stranu bychom si měli občas jen tak pro sebe zkontrolovat, jestli se z nás nestávají skutečné šovinistky či šovinisté ve smyslu té nadutosti a neopodstatněném přesvědčení o tom, že právě my jsme něco lepšího, kdežto ti druzí/ty druhé jako celek nestojí ani za psí lejno.

Odpovědět na příspěvek

 

ano, článek je to smutný

Autor: conan Muž

Založeno: 03.04.2006, 15:02

Odpovědí: 0

dovolím si vznést teorém o ukrutném působení jedů produkovaných chemickým potažmo kosmetickým průmyslem na křehkou psychiku žen, zde bych hledal reálnou příčinu oněch psychických potíží

Odpovědět na příspěvek

 

To je opravdu děs,

Autor: Alizon Muž

Založeno: 03.04.2006, 15:40

Odpovědí: 0

doufám (a jsem o tom přesvědčena), že se něco takového u nás neuchytí (ale kdo ví, soudružka Kabrhelová se taky uchytila).

Přemýšlím, jestli by se autor mohl proti nařčení dotyčné osoby bránit stylem "soudružka si můj pohled jistě špatně vyložila, jak bych na ni mohl chlípně zírat, když mě fyzicky ani trochu nepřitahuje."

Ale obávám se, že stejně jako členky Svazu žen mají takové osoby pramálo smyslu pro humor.

Odpovědět na příspěvek

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

Muž, Žena

E-mail:


(Vyplňte pouze tehdy, jestliže chcete být informování o odpovědích na váš příspěvek)

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola: 

Opište znaky z obrázku do spodního pole:

 

 


ROVNOPRÁVNOST.cz je kolektivni tvooený, nezávislý, svobodný, názorový web. Jeho posláním je komentovat a zviditeloovat spoleeenské problémy týkající se mužu. Stránky vznikly za úeelem osvity a dokumentace. Cílem je umožnit všem publikovat svobodné názory formou elánku nebo diskuzních poíspivku. Stránky dávají svobodný prostor i kontroverzním názorum a tabuizovaným tématum, o kterých se veoejni nemluví nebo se bojí mluvit. Nesnaží se nikomu vnucovat cizí názor a nechávají na každém, aby si vytvooil svuj vlastní.

Copyright © 2007 Rovnopravnost.cz                Tvorba www - Web & Media a.s.