Doporučujeme


08. dubna 2009

Feminismus

Redaktor: KaH

Aktualita

Feminismus na univerzitách

Každý, kdo se na feminismus podívá relativně objektivním okem - což samotné feministky nechtějí učinit, neboť popírají, že by podobné objektivní oko existovalo -, musí potvrdit, že jde o koncepci teoreticky sekundární, žijící z cizích myšlenek a živící se jimi.

Polský filozof Ryszard Antoni Legutko se narodil 24. prosince 1949 v Krakově. Studoval filozofii - v roce 1991 se na Jagellonské univerzitě v Krakově habilitoval prací Kritika demokracie v Platónově politické filozofii, od roku 2003 je zde řádným profesorem. V osmdesátých letech vydával v Krakově samizdatový časopis Arka. Napsal řadu odborných publikací, ale i množství textů určených široké veřejnosti. Z posledních Legutkových knih je třeba uvést Navrácený ráj (2005), Hrana za blázna (2006), Traktát o svobodě (2007) a Esej o polské duši (2008). Ryszard Legutko se angažuje i ve veřejném životě země: překladatel a vykladač Platóna byl v minulém období senátorem za PiS (Právo a spravedlnost), několik měsíců působil v menšinové vládě PiS jako ministr školství. Nyní je „státním tajemníkem“ (sekretarz stanu) v Kanceláři prezidenta Lecha Kaczyńského.

Brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury připravuje k vydání - pod titulem Ošklivost demokracie - výbor Legutkových esejů, do něhož je zahrnut i celý Esej o polské duši. Text o feminismu představuje další ukázku z knihy, která vyjde v mém překladu začátkem května 2009. (jfm)

Odpůrci feminismu v Polsku mají jen nepatrný přehled o výsledcích jeho intelektuálních aktivit. Naše feministky toho využívají a své protivníky obviňují z neznalosti věci. Zaklínají se přitom, že myšlenkový směr tak drahý jejich srdcím vyprodukoval mimořádná díla, která antifeministická lobby nečte pouze proto, že umanutě setrvává ve své myšlenkové lenosti.

Co se dá o feministické intelektuální produkci říci? Několik věcí lze zjistit ještě předtím, než vezmeme do ruky knihy. V prvé řadě je to fakt, že jde o obrovskou produkci. V západních knihovnách a knihkupectvích zaujímají police s feministickou produkcí velký prostor, často větší než práce věnované antice nebo středověku. Za druhé, tyto knihy se kupují a vypůjčují, zčásti mají svou stálou klientelu, zčásti jde o početné zástupy studentů, kteří se na západních univerzitách feminismu vyhnout nemohou. Za třetí, jsou vydávány různými vydavatelstvími, ale také těmi nejprestižnějšími, jakými jsou například nakladatelské domy Oxfordu, Cambridge nebo Harvardu. A nakonec - ale to už je třeba do těch knížek trochu nahlédnout -, existuje nebývalý počet autorek, jdoucí do tisíců, které tuto obrovskou produkci způsobují. Dalo by se možná přímo hovořit o feministickém průmyslu, který sám roztáčí vlastní konjunkturu: nakladatelství, časopisy, konference, univerzitní kursy.

Vzdor světové kariéře a své početní síle však feminismus vytvořil uzavřené prostředí. Jeho tvorba se z devadesáti devíti procent omezuje na ženy. Muži se tu objevují velice zřídka, obvykle jako členové redakčních rad časopisů nebo -zcela příležitostně - jako autoři textů v antologiích. Obrovská většina autorek jsou osoby mimo feministické prostředí neznámé, které se neproslavily v žádné oblasti, ani v žádné specializaci. Takže průmysl funguje tím způsobem, že se tisíce neznámých autorek navzájem čtou, odvolávají se na sebe, polemizují mezi sebou, vydávají se, zvou se, kritizují, vyvracejí, intronizují, a ve svém vlastním kruhu se přesvědčují o své ceně. Máme tu co dělat se svého druhu světovým feministickým písečkem.

Tento dojem dodatečně potvrzuje fakt, že všechny autorky se cítí být vzájemně propojeny biologicko-ideologickou solidaritou. Nesmírně se navzájem chválí a vzájemné polemiky mají upřesňující a doplňující charakter. Spory sice jako by existovaly, ale máme tu i tak vpravdě všeobjímající jednotu. Velice obtížně bychom ve feministické literatuře hledali větu, v níž by se prohlašovalo, že ta či ona osoba napsala úplnou hloupost a že je hanbou feministické teorie. Tento smírný postoj - vysvětlují některé feministky - svědčí o sesterských svazcích. V protikladu k mužům, kteří se od mládí rádi perou - ve třídě, na vojně, v rubrikách časopisů nebo na stránkách knih -, ženy-feministky jsou příkladem sesterskosti. Tímto způsobem pojímaná sesterskost má své zjevné následky: nejsou věci lepší a horší, nejsou hlouposti a moudrá tvrzení. Všechno je dobré, zapadá-li to do zavazujících schémat v daném prostředí.

Mám však za to, že ona sesterskost je zdánlivá. Především představuje formu současné ideologie politické činnosti. Uvědomme si, co je feminismus: představuje - jak tvrdí samotné feministky - koncepci, která na jedné straně popisuje zotročení žen muži, na druhé straně se snaží tento nešťastný stav věcí změnit. Tyto dvě záležitosti nelze od sebe oddělovat, podobně jako v marxistické koncepci jednoty teorie a praxe. Feministické myšlení se tak vždy nachází ve stavu silné mobilizace a vyznačuje se politickými hledisky - nejenom proto, že existuje cíl, jehož je třeba dosáhnout, ale i proto, že existuje dokonale definovaný nepřítel, jímž je muž. Cíl a nepřítel sjednocují mnohem silněji, než by mohly jakékoli doktrinální spory rozdělovat.

Intenzivní mobilizace je zjevná u většiny feministických textů a u některých nabírá forem nemajících daleko k šílenství. Kdo někdy měl v rukou některý z textů Andrey Dworkinové, musel cítit její zavilou zlobu, která vyzařuje z každé věty, z každého slova, dokonce z každé čárky. Nejde tu o výklad, o běžné emoce, není to ani sebevyjádření; máme tu co do činění s nekončící explozí fúrie utržené z řetězu a namířené proti mužům, která proniká beze zbytku tělo, duši i jazyk. Jiná z autorek ve sborníku věnovaném feministickým teoriím napsala, že pociťuje takový hněv, že náhle není schopna teoretického myšlení, což - jak se lze domýšlet - bylo ve vší vážnosti čteno jako důležitý hlas ve sporu o tom, čím je feminismus jako teorie.

Tento stav ducha lze chápat. Pokud někdo celou svou duší věří, že od samého počátku biologické existence - nepočítáme-li pravěký matriarchát ponořený v mytologické mlze - byly ženy předmětem ničím nepřerušované diskriminace, násilí, vykořisťování, dominace a jiných nepříjemných věcí, a pokud se někdo s těmi všemi generacemi žen bezezbytku solidarizuje a na této solidaritě buduje svoji identitu, musí v něm propukat hněv, který si nelze na ničem vybít a který - proti fyzikálním zákonům - s každým vybíjením spíš roste než slábne.

Dosvědčují to dějiny feministického hnutí. Úměrně tomu, jak si ženy vydobývají stále větší množství práv a šancí, feministky propadají stále větším vášním a hecují se do stále zavilejších bojů o nová území. Standardní a v podstatě pravdivý výklad říká, že do poloviny dvacátého století feministické hnutí nijak nevybočovalo z liberálního schématu boje jednotlivce za práva: feministky požadovaly, aby měly stejná práva jako muži. Koncem šedesátých let - jak napsala francouzsko-bulharská feministická hvězda Julia Kristeva, a většina jejích kolegyň to potvrzuje - se však zjistilo, že tento druh činnosti kopíruje mužská schémata a v prvé řadě ponechává nedotčeny mocenské struktury.

Takto vlastně vznikl současný feminismus, který představuje velký emancipační proces vybudovaný na jednotě teorie a praxe. Co je cílem emancipace? Odpověď je jednoduchá: všechno. Ony „mocenské struktury“ totiž nezahrnují pouze právo a politické instituce, nejenom mravy, ale také jazyk, literaturu a umění, filozofii, vědu, včetně věd přírodních a matematických. Muž se stal něčím na způsob tisícihlavého monstra, jež je všudypřítomné a jež vším proniká, které ovládá naše myšlenky, náš rozum i naši představivost. Je to velký biologicko-kulturně mentální konstrukt budovaný v průběhu mnoha tisíciletí mužské dominace. Feminismus měl za úkol tento konstrukt popsat, demaskovat ho, a také od něj osvobodit vytvořením a definováním konstruktů alternativních.

Ve chvíli, kdy si feminismus vytýčil takový cíl a vytvořil takový obraz protivníka, změnil se z výlučně politického hnutí na hnutí politickointelektuální a z ulic a parlamentu se přenesl na univerzity. Z politického hlediska dosáhl úspěchu, ale z intelektuálního hlediska prokázal svou mizérii.

Existuje zarážející kontrast mezi základním myšlenkovým schématem, na němž je vystavěn feminismus, a jeho intelektuálními ambicemi. Schéma je prosté: muži diskriminovali ženy a je třeba to změnit. Ambice jsou však obrovské. Na základě podobné výchozí premisy je nutné se vyslovovat k Homérovi i Balzakovi, ke genetice i k matematice, k poezii i k próze, k univerzitě i k ústavě, ke gramatice i k filozofii, k teologii i k teorii filmu.

Následky lze snadno předvídat. Zmíněné tisíce autorek emitují nekonečné úvahy na téma, že například Platón byl dobrý, protože napsal něco o ženách, ale že Aristoteles byl špatný, protože napsal něco jiného; že Descartes byl špatný, protože rozprostraněnou věc definoval způsobem namířeným proti ženám, a Francis Bacon ještě horší, neboť psal o podmanění si přírody člověkem, přičemž měl určitě na mysli násilí muže na ženě. Na tomto základě samozřejmě vznikají spory a probíhá výměna názorů. Nějaká autorka napíše, že realismus je plodem mužské nadvlády konzervující mocenskou strukturu, jiná pro změnu napíše, že realismus může být využíván i v ženské věci. Jedna autorka se vysloví, že mužský umělecký kánon je třeba nahradit ženským, jiná jí odpoví, že už samo myšlení v kategoriích kánonu je mužské, a kromě toho, je-li všechno konstruktem, potom žádný kánon neexistuje. Jedna feministka prohlásí, že umělecký génius je výsledkem mužského myšlení, ale druhá řekne, že je třeba definovat vzor génia ženského a nahradit Thomase Manna Alicí Walkerovou. Jedna z autorek napíše, že je třeba hledat ženskost, ale jiná jí na to odpoví, že pojem ženskosti vyjadřuje jakýsi mužský esencialismus a že žádná ženskost neexistuje, ale jsou pouze neustále se měnící diskursy a konstrukty, například třetího světa, rasový, třídní nebo lesbický. Jedna autorka napíše, že ženská obraznost je vodorovná, horizontální, a tedy nedominantní, jiné jí na to odpovědí, že se časem může stát svislou, vertikální, a že tedy i ona dokáže ovládat.

Tímto způsobem semílají feministické mlýny na desítkách tisících stránek knih, časopisů, semestrálních prací jeden a týž skrovný obsah. Kdo je tak starý, že si ještě pamatuje produkci triumfujícího dialektického materialismu, toho musí taková podobnost zarazit. Stejné nekonečné fantazírování o tom, je-li někdo subjektivně spravedlivý a objektivně nespravedlivý nebo je-li tomu naopak, stejné demaskování a protidemaskování, stejné hledání společenské podmíněnosti ve vědě, ve filozofii nebo v lidském myšlení. Jediný rozdíl představuje sesterská atmosféra, která mezi soudruhy intelektuály a soudruhy umělci rozhodně nepanovala.

Stále dokola se opakující prohlášení o mnohosti diskursů - což je jedno z nejoblíbenějších brnkadel současné humanistiky - nejsou nikde tolik vzdálená od reality jako ve feminismu. Depresivní monotónnost, která je pro feministickou produkci tak typická, jí se vší určitostí už natrvalo zůstane, s tím se při nejlepší vůli nedá nic dělat. Jestliže je výchozí i výstupní bod feministického myšlení jasný, přesně stanovený a „neobchodovatelný“, nedá se kromě radikalismu a výstřednosti vymyslet ve feministické látce nic nečekaného a objevného. Totéž by platilo i o každé jiné teorii, která by měla podobnou strukturu, a tedy prosté, nevyvratitelné premisy nebo stejně nevyvratitelný závěr. Přemýšlejme: kolik originálních myšlenek může přivést na svět premisa, kterou feministky neustále explicite vyslovují, že při intelektuální a umělecké tvorbě spisovatelovo a filozofovo pero, malířův štětec, sochařovo dláto, dirigentova taktovka a učitelovo ukazovátko jsou symbolickými zástupkami falu a upevňují falokratickou strukturu?

Napsal jsem, že autorkami feministických textů jsou z devadesáti devíti procent ženy. Kdo by však na základě toho dospěl k závěru, že ve feminismu existuje nějaký ženský teoretický proud, ten by se mýlil. Nic takového ve feminismu neexistuje. Mýlil by se i ten, kdo by soudil, že ona tisícová armáda univerzitních feministek přispěla - kromě neproporcionálně enormní produkce braku - něčím novým našemu myšlení nebo že navrhla nějaká teoretická řešení, na která nepřišel nikdo předtím. Nic nového nepřinesla.

Celý, opakuji, celý teoretický rámec feminismu vznikl mimo něj. Kdyby nebylo koncepcí Marxe, Nietzscheho, Freuda, Lacana, Foucualta a Derridy, dnešní feminismus by neexistoval. Jména, která jsem uvedl - plus dvě nebo tři další patřící do skupiny myslitelů sledujících sociální a biologickou podmíněnost myšlení nebo formulujících strategii emancipace -, prakticky vyčerpávají to, co tvoří základní teoretickou konstrukci feminismu. Odejmeme-li koncepce těchto autorů, nezůstává nic. Kdo má zato, že nemám pravdu, ať mi ukáže jeden jediný teoretický nápad feminismu, který by představoval něco jiného než výpůjčku.

Každý, kdo se na feminismus podívá relativně objektivním okem - což samotné feministky nechtějí učinit, neboť popírají, že by podobné objektivní oko existovalo -, musí potvrdit, že jde o koncepci teoreticky sekundární, žijící z cizích myšlenek a živící se jimi. Nic takového jako feministická teorie neexistuje. Existují pouze rozličné teoretické aplikace idejí současné humanistiky, které mají v jejím žargonu vyjádřit to, co feministky nazývají emancipačním projektem. Proto musí zarážet rozpor mezi pokřikem o samostatnosti a alternativnosti, který zaznívá ze stránek feministických děl, a závislostí těchto děl na počinech vzniknuvších mimo feminismus.

Nyní se vnucuje následující otázka. Je-li feminismus monotónní a navíc druhotný, neboť je v podstatě formou politického aktivismu, který používá vypůjčených teoretických konstrukcí, jak se potom mohl dostat na dnešní západní univerzity a získat na nich tak silné postavení?

Akademická kariéra feminismu souvisí s politickými změnami na univerzitách, nikoli s vysokou kvalitou toho, co feminismus nabízí. Z hlediska klasických univerzitních standardů je třeba považovat za něco naprosto hrozného, jestliže se vysoké školy zapojují do jakýchkoli „emancipačních projektů“, ať už jde o projekty ženské, rasové, třídní, nebo sexuální. Místem, kde je možné vyzkoušet realizaci podobných projektů, jsou politické instituce, společenské organizace nebo - v určité oblasti - média. Ale v žádném případě není takovým místem univerzita. Čím něco takového hrozí, o tom se mohla přesvědčit inteligence střední a východní Evropy v průběhu několika desítek let dvacátého století.

Západní univerzity bohužel začínají v určité oblasti napodobovat naše někdejší ideologické vzory a své výzkumněvýchovné programy přizpůsobují boji za mír, proti diskriminaci, za spravedlnost a toleranci, proti rasismu, za rovnost práv, a řadě jiných věcí. Velká část akademických představitelů reaguje na podobné tendence s nejvyšším znepokojením. Mnozí chovají naději, že jde o chvilkovou epidemii, která se přežene. Mnozí před ní své fakulty a katedry účinně chrání. Mnozí podléhají konformistickému nátlaku,, a i když se v emancipačních projektech neangažují, poskytují jim morální podporu. Mnozí takovými projekty pohrdají, ale mlčí v zájmu své vědecké kariéry; jiní pociťují sice nemenší pohrdání, nicméně v úvodech nebo doslovech ke svým knihám neopomenou poznamenat, jak moc jsou vděčni feminismu, přestože ve svých pracích feminismus zcela ignorovali. Mnozí také přijímají feminismus zcela vědomě: jsou to nejčastěji ti z akademiků, kterým je blízká intelektuální linie vedoucí od Marxe, Nietzscheho a Freuda k Derridovi a Lacanovi.

Pokusy zavést v Polsku na univerzity ženská studia probíhají prakticky při užití jednoho dobře známého argumentu: „vždyť přece na Západě“. Bohužel tento argument -jeden z nejvíce nemoudrých, jaký se mohl objevit ve svobodné zemi - se občas ukazuje jako účinný.

Přeložil Josef Mlejnek


Zdroj: Virtually 3.4.2009

Přečtení článku: 173237x

Tisknout článek

Průměrná známka článku: 2.8

Pošli článek kamarádovi

Oznámkuj článek (1 - nejlepší): 1 2 3 4 5


Související články

31.12.2014, 14:56   Dívky (15) umlátily dva psy kladivem
09.03.2011, 23:16   Ženy brání pokroku a jsou prostitutky, vyslechla si feministka
11.01.2011, 22:44   Ženy a radikální hnutí žen v České republice (úvod)
09.04.2010, 23:10   Jak studovat na umělkyni?
08.04.2010, 12:00   Feministky popírají ženství!


Diskuse ke článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

 

velmi kvalitni clanek

Autor: lubob Muž

Založeno: 08.04.2009, 06:25

Odpovědí: 11

je to moc dobre sepsano, pochvala redakci za zverejneni.

jen pro ilustraci, podival jsem se do on-line katalogu zdejsi univerzitni knihovny :
1086 knih ma primo v nazvu feminismus nebo gender
6844 knih ma slovo feminismus nebo gender jako keyword.
skoro 7000 knih !!


ja osobne si stejne jako filozof michael levin (feminism & freedom) myslim, ze ideologie feminismu jednou upadne do zapomneni. skonci jako jeji predchudce, marxismus, zdiskreditovana, slaba, nefunkcni.
zbude jen vzpominka na docasnou "infantilni vzpouru".

Odpovědět na příspěvek

 

Re: velmi kvalitni clanek

Autor: jjj Muž

Založeno: 08.04.2009, 09:02

Jen, že to "jednou" bude trvat ještě hodně dlouho a škody, které feminismus na společnosti napáchá jsou už teď tak rozsáhlé, že mnohé budou nejspíš nereverzibilní.

Např. vymírání celých evropských populací, které má feministický způsob společenského uspořádání přímo na svědomí - má ten logický následek, že čistě z ekonomického hlediska se musí do Evropy dovézt během příštích 40 let kolem 100.000.000 imigrantů z neevropských kultur. Protože tito imigranti feministickými bláboly zasaženi nejsou a normálně žijí v rodinách a mají děcka, bude kolem roku 2050 většina mladého obyvatelstva žít jinou kulturou než je ta naše. A to je jedna z těch změn, které se s vymizením feminismu jako státotvorné ideologie vzít nazpět už nedají.

(Jak vypadá taková alternativní kultura je hezky shrnuto v pořadu německé TV ze současného Berlína: http://cz.altermedia.info
/ze-zahranici/a-brani-se-
nemci-ne-maji-strach_6178
.html)

Odpovědět na příspěvek

 

To je strašlivé, co předpovídáte:

Autor: Kolemjdoucí Muž

Založeno: 08.04.2009, 14:32

"kolem roku 2050 bude většina mladého obyvatelstva žít jinou kulturou než je ta naše"
Kam mají naše děti emigrovat, aby naši vnuci nebyli diskriminovanou menšinou?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: To je strašlivé, co předpovídáte:

Autor: Ada Žena

Založeno: 08.04.2009, 23:24

vymírání celých evropských populací, které má feministický způsob společenského uspořádání přímo na svědomí

jak jste na to přišel? Jakože ženy nechtějí děti, aby se o ně nemusely starat ? Není to třeba i tak, že lidi obecně v naší kultuře mají málo dětí a že je nechtějí ani muži? Protože prostě výchova dítěte je finančně i emočně nákladná záležitost a lidé mají čím dál víc jiných možností než mít hodně dětí? Že spousta mužů nechce manželce dovolit další ( třetí) dítě, protože prostě chce mít klid? ( Znám takových několik)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: To je strašlivé, co předpovídáte:

Autor: jjj Muž

Založeno: 09.04.2009, 08:32

Ano, lidé mají OBECNĚ v té kultuře málo dětí, kde se prosadí feministický způsob uspořádání společnosti.

Napadá mě příklad s líhní vajec: tam kde přijdou na ten nápad, že nosnice musí mimo kladení vajíček ještě pořádat závody v běhu, každodenně vyhrávat mini-soutěže krásy (kde vítězkami jsou zásadně ty, které ještě vajíčka nensnášela a mají proto hezky stažené tvary :-), dostanou prášky aby se svobodně mohly rozhodnout kdy které vajíčko snesou, dle předpisů drůbežárny smí každá slepice hned po pohlavním aktu kohouta oškubat okamžitě a pak ještě libovolně několikrát během příštích 10 let --- tam bude panovat prostě OBECNĚ taková pohoda ohledně kladení vajec, že drůbežárna přijde rychle na buben.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: To je strašlivé, co předpovídáte:

Autor: Tery Žena

Založeno: 09.04.2009, 17:15

pokud je pro vás podstatná kvantita, jsem na vašem místě v pohodě
drubežarny jako Chanov a Janov jednou na plný kotel...

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: Re: To je strašlivé, co předpovídáte:

Autor: odin - pomsta severu Muž

Založeno: 09.04.2009, 21:05

Myslite "jedou", ne jednou. Ale mate pravdu - stejne tak je tomu i v zemich tretiho sveta - neni vecer co delat, moc se nepracuje, tak si tam vecer "hraji na kraliky", jak to komentoval mistni pruvodce behem zajezdu. No vidite, ceske opatrovnicke soudy uz udelaji kralikarnam pritrz, muzi si radeji najdou jine hobby a zeny se samy s decek zeserou, tim padem nejsou vetsinou vhodne pro dalsi "kralikarny". Ale spravedlnosti a blbosti bylo ucineno zadost. :)

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: To je strašlivé, co předpovídáte:

Autor: odin - pomsta severu Muž

Založeno: 09.04.2009, 21:24

Presne tak, tam "kde se prosadí feministický způsob uspořádání společnosti", spolecnost vymira. Doufam, ze si nepletete prvni porno v Evrope a prvni feministickou spolecnost, prvni porna pochazi ze Skandinavie, prvni feministicka spolecnost z Nemecka.

Oskubani kohoutu je nemecka specialita, je to zvyk z doby Adolfa Hitlera, kdy stat skubal kohouty pro novy "Lebensraum" (= "zivotni prostor") a po valce nebylo muzu, aby postavili rozbombardovane Nemecko, protoze bud zemreli nebo casto sedeli az 10 let v sovetskem zajeti. Tam prevahaly zeny, tam vznikl feminazismus.

Nemci a Nemkyne to ale s oblibou svadeji na Svedy kvuli uvolneni soft- a hard-porno, ktere se touto cestou dostalo do Nemecka. Je to stejna vymluva, jako kdyz zenske sukaji o sto sest a tvrdi, ze pouze nemohou najit "poradneho chlapa".

Odpovědět na příspěvek

 

Re: To je strašlivé, co předpovídáte:

Autor: zaz Muž

Založeno: 09.04.2009, 07:59

Samozřejmě nikam, musí se starat o to, aby se nestali menšinou. A první krok je zastavit státní feminacismus v celé EU.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: velmi kvalitni clanek

Autor: Zdeno Muž

Založeno: 08.04.2009, 09:37

"Kdo má zato, že nemám pravdu, ať mi ukáže jeden jediný teoretický nápad feminismu, který by představoval něco jiného než výpůjčku."

Lubobe
, on snad četl naši diskusi s Olgou :-)

Také si myslím, že feminismus skončí zdiskreditovaný a zapomenutý, ostatně u mnoha lidí se zdiskreditoval už dávno, jen se obávám, že se zdiskredituje podobně kolosálním průšvihem, jakým se zdiskreditoval nacismus a komunismus. Jen si to netroufám předpovídat tak konkrétně, jako jjj.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: velmi kvalitni clanek

Autor: gingo Muž

Založeno: 08.04.2009, 10:17

Pánové, aby to neskončilo tím, že bílého heterosexuálního muže křesťanských kořenů nahradí tmavý muž islámského vyznání.

Článek je opravdu povedený. O feminismu není potřeba nic dalšího psát.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: velmi kvalitni clanek

Autor: Tonda Muž

Založeno: 08.04.2009, 11:28

Tím si buďte jist, milý Gingo, že toho zpitomělého, dezorientovaného moulu bez charakteru, názoru a bez varlat,závislého na viagře, vychovaného ženským prostředím západního světa nahradí jakýkoliv nový potenciál, který sice smrká do ruky, ale dokáže se rozhodovat rychle a efektivně. (najděte si v Páralových milencích a vrazích pasáž o dekadentních modrých a válcujících je živočišných červených, je to asi nejlepší pasáž co napsal.)A obávám se, že to po těch feministických protispolečenkých háráních odnesou nejvíc ženy, pro které pak burka bude vzpomínka na módní nevázanost.
Jenom doufám, protože tak trochu věřím na reinkarnace, že do toho nepřijdu jako ženská abych sklidil to, co ty dnešní zasely.

Odpovědět na příspěvek

 

zajimava veta pro ROVNOPRAVNOST

Autor: Tess Žena

Založeno: 09.04.2009, 21:59

Odpovědí: 6

citat Legutko:

"Západní univerzity bohužel začínají v určité oblasti napodobovat naše někdejší ideologické vzory a své výzkumněvýchovné programy přizpůsobují boji za mír, proti diskriminaci, za spravedlnost a toleranci, proti rasismu, za rovnost práv, a řadě jiných věcí. Velká část akademických představitelů reaguje na podobné tendence s nejvyšším znepokojením."

Na ideologii rovnopravnosti se reaguje s NEJVYSSIM ZNEPOKOJENIM.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: zajimava veta pro ROVNOPRAVNOST

Autor: Tonda Muž

Založeno: 09.04.2009, 23:26

To je v pořádku, říká se, že s nejvyssim znepokojením je třeba reagovat na ideologii rovnoprávnosti, nikoliv na rovnoprávnost samu.
Tedy neznepokojovat se kvůli vědeckému, objektivnímu poznání, ale kvůli ideologickým postulátům, které mají tzv, pravdu neměnnou ve svých základech. \např. nacistický ideologický kánon o tom, že jsou arijští Němci vykořisťováni Židy, ačkoliv jsou lepší, jakoby z oka vypadl feministickému, že jsou ženy vykořisťováni muži, ačkoliv jsou lepší. Reakce Tess je přímo demonstrací nejen feministické omezenosti, ale i snahy nehledat smysl ale za každou cenu najít chybu.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: zajimava veta pro ROVNOPRAVNOST

Autor: Tonda Muž

Založeno: 09.04.2009, 23:29

Ženy vykořisťovány - samozřejmě. Už je přece jen pozdě.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: zajimava veta pro ROVNOPRAVNOST

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 11.04.2009, 19:54

To je dobrá zpráva, že feministky rovnoprávnost znepokojuje.

Díky TESS.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: zajimava veta pro ROVNOPRAVNOST

Autor: Tess Žena

Založeno: 13.04.2009, 20:15

CITUJI z clanku ,ktery je zde na strankach rovnopravnosti otisten. To spatne ctete a jeste hur interpretujete. Jinak si to prectete sam. Jestli to zvladnete, dodal by Lubob.

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: zajimava veta pro ROVNOPRAVNOST

Autor: lubob Muž

Založeno: 14.04.2009, 05:22

lubob zdravi milovany tlampac & ctrl-c+ctrl-v machine.
kde jste se toulala, tess? 'ideologie rovnopravnosti' zamestnavala vas zavit?

Odpovědět na příspěvek

 

Re: Re: Re: zajimava veta pro ROVNOPRAVNOST

Autor: JirkaF Muž

Založeno: 22.04.2009, 18:14

To je v pořádku. Tudíž souhlasíte. A takový souhlas od železné feministky je pro mne dobrá zpráva.

Odpovědět na příspěvek

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

Muž, Žena

E-mail:


(Vyplňte pouze tehdy, jestliže chcete být informování o odpovědích na váš příspěvek)

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola: 

Opište znaky z obrázku do spodního pole:

 

 


ROVNOPRÁVNOST.cz je kolektivni tvooený, nezávislý, svobodný, názorový web. Jeho posláním je komentovat a zviditeloovat spoleeenské problémy týkající se mužu. Stránky vznikly za úeelem osvity a dokumentace. Cílem je umožnit všem publikovat svobodné názory formou elánku nebo diskuzních poíspivku. Stránky dávají svobodný prostor i kontroverzním názorum a tabuizovaným tématum, o kterých se veoejni nemluví nebo se bojí mluvit. Nesnaží se nikomu vnucovat cizí názor a nechávají na každém, aby si vytvooil svuj vlastní.

Copyright © 2007 Rovnopravnost.cz                Tvorba www - Web & Media a.s.